"Stejně nás to všechny táhne do negace, smutku, naštvanosti, nepohody, zlosti a tak...fakt mám pocit, že je společnost teď celkově takhle nastavená."

To bych nesváděla na společnost.

Pokud se nám akutně nic neděje (což je jasný, že je těžký zůstat optimista), tak je to čistě na nás, čím se budeme zabývat a co si pustíme k sobě.

Nemám ráda fráze typu "spokojenej může bejt jen ten, kdo je blbej, protože inteligentní lidi si uvědomujou, že se svět řítí do průšvihu", protože si myslím, že lidi tím skrývaj svoji vlastní psychickou nepohodu a nevyrovnanost za údajnou inteligenci.

Spíš si myslím, že je to naopak a že inteligentní člověk prožije většinu života spokojenej, (protože je natolik inteligentní, aby si uvědomil, že většinu věcí ve světovým měřítku a část věcí okolo sebe nemá šanci ovlivnit, a že i kdyby se nad tím utrápil, bude to úplně jedno, a tudíž k čemu by bylo dobrý se trápit?)