Nordico, to není negativismus, jen povzdech, že ve 40+ se práce hledá těžko. Jo, taky jsem byla vyhořelá, v práci opruz, buzerace od šéfa naprosto neskutečná, že by to ani slon neunesl. Rozeslala jsem několik set životopisů (teda v období krize, to je fakt) a dostala jsem odpovědi DVÉ! A ještě s podmínku vlastního ŽL. Nemohla jsem si dovolit být bez práce, byla jsem hlavní živitel rodiny, navíc s hypotékou na krku. Já vím, tady na Rodině najde práci každý s prstem v nose, moje zkušenosti byly poněkud jiného rázu. Dojíždění 100 km jsem zavrhla rovnou, to jsem si zkusila v předdětném období a to může dělat někdo, kdo má hodně volného času, který profrcá v dopravním prostředku, a ten, kdo dostane takovou výplatu, aby mu ještě zbylo na živobytí. Což mi asi nehrozilo.
Jo, jinak bych na tom byla, kdybych měla chápajícího a zajištěného partnera, to bych se klidně živila psaním článků a filosofováním nad milostnými hrátkami chroustů. Nechcouc ale přijít o bydlení, musela jsem makat.