Analfabeto, čtu Tě už dlouho, negativistická tedy většinou jsi. Já si za sebe dovolím shrnout, abys měla porovnání - končila jsem velmi "free" a dobře placené zaměstnání, i když na ŽL, pro cizí firmu, podporujího a přispívajícího manžela jsem už dávno neměla, bylo mi těsně před 50., dítě na počátku studií, já na vše sama (i když tedy bez hypotéky). Šla jsem do naprosté nejistoty, protože jsem věděla, že z té druhé poloviny prac. aktivit zaplatím složenky a možná! mi zbyde na to ostatní. Nikdy ale nebyla jistota, že zakázek bude dost. Takže jsem se právě snažila být optimista, zaplatila si (z úspor) kurz, složila zkoušky, začala dělat ještě úplně jinou profesi a doufala, že se mi začnou postupně nabalovat klienti. Toto vše kolem r. 2005, takže následně přišla krize. V Praze nebydlím, ale polovinu práce mohu vykonávat pouze tam(odtamtud), takže 30km tam a totéž zpět. Což zase nebylo a není tak strašné. Ano, bylo to snadnější o tu nevelkou vzdálenost, žádnou hypotéku a věk syna. Ale kdybych to pojala Tvým způsobem, tak jsem x-dalších let seděla doma, semtam něco přeložila, možná byla na podpoře a naříkala, jak je ten svět pro lidi kolem 50 strašný. Věř mi, že až nějaké výjimky (zdraví, neštěstí atd.) opravdu není.