Docela často jsem se v poslední době zamýšlela nad touto otázkou...a když si tak pročítám jedno z aktuálních zdravotních témat zde na Rodině, kde to zase kvůli slovíčkaření začíná vřít, tak si říkám, že tohle bude vhodné téma k "poprání se"
Ne, myslím to samozřejmě v legraci, nechci provokovat, spíš si tak nějak uvědomuji, že ačkoliv nemám žádnou úplně fatální zkušenost s lékaři (zřejmě tedy proto, že k nim téměř nechodím), tak lékařům důvěřuju čím dál tím míň, dá se říci vůbec, což je vzhledem k stárnutí a přibývajícím problémům poněkud blbé. Teď musím "chca-nechca" pořešit jeden, snad drobný, zdravotní problém, takže musím důvěřovat, nebo se o to aspoň pokusit, ale moc se mi to stejně nedaří. Naopak učitelům obecně a hlavně současným učitelům svého dítěte důvěřuju opravdu hodně a prakticky bez výhrad a to i navzdory tomu, že jsem v minulosti měla extrémně špatnou a déle trvající zkušenost v této oblasti. A co vy důvěřujete více lékařům nebo učitelům? Nebo nikomu? Faktem je, že důvěra v učitele v našem věku je nám celkem k ničemu, lépe by bylo se naučit důvěřovat těm lékařům... děti rychle odrůstají a vymaní se za spárů školského systému, zatímco naše zdravotní problémy budou přibývat...Jenže jak se naučit důvěřovat? Jde to vůbec? Samozřejmě těm několika málo dr., ke kterým občas zajdu, těm důvěřuji, ale obecně ostatním, neznámým lékařům, absolutně ne....a bohužel oni to dost často vycítí a poznají a dle toho se pak chovají a je to začarovaný kruh...