Rozumím rozčarování z toho rozdílného nastavení v dynamice trávení volného času mezi tebou (a dcerou) a nevlastním synem. Kromě rozmluvy s přítelem a nalezení kompromisu - třeba jeden víkendový den společný program, druhý den pro syna leháro a oddělený program pro tebe a dceru, mám ještě zkušenost od nás, opační extrém. S manželem máme dvě malé společné děti a dvě jeho větší dcery ve střídavce (17 a 11). A tyto holky jsou zase od mámy zvyklé na zajišťování akčního programu na každou hodinu víkendu. Takže to začíná v pondělí, když k nám dorazí - Co budeme dělat o víkendu? Nevíte? Tak něco vymyslete!. Takže my vymýšlíme, organizujeme a někdy jsem z toho už tak strhaná, že se na ten víkend ani netěším. Nejsem žádný lenoch, ale vymýšlet program zajímavý pro malé děti, velké děti i dospělé je fakt oříšek a obzvlášť u té starší bych fakt uvítala, kdyby si našla kluka, nebo začala chodit ven s kámoškama, protože když v sobotu na oběd dojde s nepotlačovanou nudou v hlase, jestli teda fakt nic na odpoledne nemáme naplánované (poté co jsem dopo vařila, uklízela, doháněla resty z celého týdne a mám chuť si dát akorát kafe na terase a vyložit nohy), cítím se fakt frustrovaně. Jako jo, jezdíme často na kole, po výletech, do lesa, do kina, hrajeme florbal atd atd, ale plánovat detailní zábavní program téměř dospělé ženské mě už fakt neba...