Na pomoc jsem narazila. Nevlastní děti s úklidem nebo žehlením pomoct nemůžou, není to jejich byt ani prádlo, úklid i žehlení dělají doma. Já byla ráda, že to stíháme v sobotu, v týdnu toho času tolik nebylo. Nemohli ani pomoct na zahrádce. Ale sežrat tam jahody zase mohli, to jo. No, a když se na mě vybodli s pomocí štědrovečerní večeře (expřítel byl dva dny v práci, takže pomáhat nemohl, děckám bylo +- 18 let), načež následovalo "přijeď pro nás, dej nám, co pro nás máš a zase nás odvez", tak jsem vybouchla s tím, že služku si ze mě nikdo dělat nebude a štědrovečerní večeře je teda poslední a příště už nebude. Od dospělých dětí jsem čekala pochopení a možná i trochu pomoci, a ne abych jim dělala služku. Služku jim může dělat máma, já teda NE. Expřítel k tomu měl sice poznámky, ale uznal, že jsem měla pravdu.