Jé, to je dobrá otázka :-D.
Nevím, jestli jde být zamilovaný osmnáct let, teoreticky by to možné být nemělo, pokud budeme brát vážně ta "chemická" vysvětlení zamilovanosti a další psychologické vývody.
Na druhou stranu najdeš lidi, kteří ti budou tvrdit, že jsou zamilovaní čtyřicet let do jednoho. Za sebe si myslím, že někteří normálně kecaj.
Pak znám dost chlapů, co bez vyzvání hlásí, že jsou zamilovaní do své ženy od svatby do nyní (čtyřicet a více let), jsou to vesměs staří muzikanti a je veřejné tajemství, že ta zamilovanost jim nebránila ve víš čem, víš jak, když se naskytla příležitost. Ale přitom bych řekla, že to prohlášení myslí vážně.
Podle mě jsou lidi, kteří dokáží milovat jednoho partnera celoživotně, milovat ho tak, že nejen že s ním z různých důvodů nepřestanou žít a jsou mu věrní, ale že je pořád vzrušuje a chtějí ho.
Mám na to svoje vlastní vědecky neověřené biologické vysvětlení, podle mě i vztah mezi mužem a ženou funguje na principu rané vazby. Když jsou to lidi, kteří jsou dospělí, kteří spolu v takových těch rámcových požadavcích denního života žít mohou (za starých časů se tomu říkalo, že "jsou si rovni") a to spojení, ustavení pouta, to, co řídí hlubší a evolučně starší části mozku, proběhne správně, tak mají šanci. Nezevšední jim "to". Budou se pořád chtít, a tím víc, čím víc spolu budou. Ale musí se o to pečovat. Vědět, jakou to má cenu. Někdo to dokáže.