Pokud ví, že manželka si nepřeje kamarádky, tak buď z ní má udělat společnou kamarádku nebo si nezačínat kamarádství.
Ale jaky, ze si manželka nepreje kamarádky? Prece tim, ze si najdu manžela neutnu najednou všechny kamarádky (a kamarady) z minula? Mam manžela, ale to prece neznamena, ze se prestanu 2x rocne schazet se spoluzakama ze stredni, nebo prestanu hrat volejbal a tedy se kamarádit s téma lidma. A představa, ze udelam manžela spolecnyho kamaráda se svým softbalovym družstvem
? To mi prijde uplne usmevny, když o to nejen nestoji, ale i si myslim, ze by se dost vylekal, kdybych mu to navrhla.
Ja vim, ze asi to ma každý par jinak. Třeba Grainne je asi hodne s manželem jen pro sebe. Ale ja tim, ze jsem se vdala, neutla svůj veskery předchozí a budouci život. Navíc oba mame svoje zajmy, který s nami ten druhy nesdili a ani o to nestoji. Ja jdu na kuzelky, do divadla, na kafe (priklad), manzel na tenis, do leteckyho muzea... Me nebavi to jeho, jeho zas to moje, ale prece si to nebudeme zakazovat. Tak ja tam chodim se svyma stejne postizenyma kamaradama a on zas se svyma. Krome toho, mame spolu dite, o který se musíme starat, mame i spolecny aktivity (třeba radi jezdime lyzovat nebo kempovat s karavanem), oba hodne pracujeme, ale nejsme furt spolu a ani to nechceme.
My se třeba fakt ani nebavime moc o praci toho druhyho. Vypravim, když se stalo něco zajimavyho nebo legračního, nebo, ze se firma potaci, menim místo..., ale ze bysme se bavili o beznym dnu, jako: prisel jsem do práce, tam jsem pracoval, pak jsem sli na obed a pak jsem zas pracoval a pak sel domu? Jako co to je za rozhovor a informaci.