Máme oba pár blízkých přátel a mnoho kamarádů. Chlapa, který mi bude zakazovat kamarády a společnost, bych poslala velikým obloukem do... za někým, kdo také nesnese se o něj "dělit" byť jen s klukama v hospodě.
Znám jen jednu dámu, která je přesvědčená, že nemá právo na svůj osobní život ani ona, ani on. Domnívá se, že povinností manželů je být 24/7 neustále spolu (zaměstnání považuje za šikanu těch, co na sobě mají neustále viset) a nesmí před sebou mít žádná tajemství.
U ní je to pochopitelné, nemá přátele, nikoho nezajímá, nemá koníčky...
On jí "zahýbá." Ne s ženskou, nemá milenku. Ale s námi všemi - ženskými i chlapy, co s nimi chodí na karty a na pivo, do divadla apod.
Ona to netuší, vše má léta svůj zajetý systém a ji by nenapadlo, že mu nestačí sedět veškeré volné chvíle na zadku a hledět jí do očí
Takže si nějak nedokážu představit, že v takové ponorce žijí od mládí do stáří oba. To je docela trudný život i pro patologického introverta