Nemůžu se zbavit dojmu, že já jsem nosila pití v nádobě, která původně jako láhev na pití nesloužila.

Dcera taky nemůže pochopit, že svačinu mi máma dávala do vymytého sáčku od mléka. Že někdo vůbec sáčky od mléka vymýval. A vlastně nechápe, že mléko bylo v sáčku. Prý - pěkně nepraktické. Máma tedy prala jakékoli plastové sáčky, které se jí dostaly do rukou. Když jsme přišly se ségrou ze školy, musely jsme sáčky od svačiny dát na kuchyňskou linku. Jednou moje sestra tvrdila, že ho tam dala (a já ne) a tak jsme se pohádaly a já skončila s rozraženým svalem ve tváři. Taková to bývala vzácnost.