Mám hooodně příběhů...a jeden poslední docela blízko.
Svobodná kamarádka se chodila svěřovat do rodiny chlapovi, teda v okamžiku, kdy žena nebyla doma. Zvláštní, jaké muž projevoval pochopení pro její nálady, smutek, neschopnost si poradit, trochu jí pomáhal, hodně ujišťoval ujišťoval a radil, vždycky připravený ji chápat. No, párkrát se žena domů vrátila dřív...až ji (na radu okolí) jednou pěkně "vyhodila" z domu. No, vyhodila, sdělila jí, že je nežádoucí, hlavně v době, kdy je muž doma sám.
Chlap nechápal
, co manželce vadí.
Kamarádka se podepsala už na pár manželstvích v okolí, ale - stále sama a biologické hodinky už tikají.
Radši být za "stíhačku", než za pár týdnů řešit rozvod s dětma. Ale to je samozřejmě můj názor. Když jsem byla mladší, byla jsem stejně razantní a důvěřivá a taky idealista, jako některé tady. Rčení "důvěřuj, ale prověřuj" jsem nechápala.
Jen ty příběhy kolem...hodně hodně příběhů.