Neuměla jsem a nešlo to. Syn se narodil v cizině, tady začal chodit do 1.třídy a já měla pocit, že bych to měla, aspoń zpočátku, nějak "jistit". Dneska je dospělý, ale rád dává k dobru historku, jak po něm matka ve vzteku hodila živou abecedu (pro nepamětníky - takové plastové desky, kam se zastrkávala jednotlivá písmenka). Živá abecedu dopadla až za jeho postel a vytrestaná byla nakonec matka
odtáhnout několik kusů nábytku a posbírat celou abecedu trvalo docela dlouho. Další pokus byl až na gymplu, přemluvila jsem ho k francouzštině jako 2.jazyku s tím, že se s ním maminka bude zezačátku učit (kdysi jsem byla plynulá,) a tím pádem si to taky zopakuje. Po 2 lekcích jsme uzavřeli smír s tím, že toho necháme, nebo bych ho přizabila. Podotýkám, že je velmi na jazyky nadaný, ale domácí výuka nám prostě nešla. Máme to v rodině, moje matka (5 jazyků) se kdysi v hluboké minulosti málem s otcem rozvedla, když se ho pokoušela naučit anglicky. Takže za mne obdiv všem matkám, které to zvládají