Eudo.. to máš štěstí.

Já znám rodiny, kde je sourozenecké naprosto chladno a zůstalo to do dospělosti, pak zase ty divoké vášně, kde se děti řežou jako koně a pak něco mezitím, což jsem mívala já...

Není to rodinným příkladem, řekla bych, že někdy až naopak. Když jsou rodiče v pohodě, tak pak zírají, co to děti vyvádějí :-D a obráceně.

Naši rodiče bývali velmi vášniví v lásce i válce, taková rodinná Itálie a my jsme každý jiný. A naše dětství bylo řekněme přiměřené. Nebyli jsme na nože, ale taky ne poklidní sourozenci.

Připomíná mi to rodičovství. Někdy opakujeme to, co naši rodiče dělali, nebo naopak to chceme dělat úplně jinak. Sama jsem obrovský emotiva, ale tak nějak spíš vnitřně a negativní emoce nemám ráda, dokonce ani vlastní.