Hello, to se nedivím, hláška "budete mít jen jeden druhého" by mi rozesmála nebo spíš vytočila ještě dnes /naštěstí mi tohle nikdy neříkali, přestože by pro to byl objektivní důvod/. Prakticky neznám nikoho ve svém okolí, kdo by si se sourozenci v dospělém věku nějak extra rozumněl, pravidelně se stýkali a byli si oporou. To spíš kamarádi, které člověk nasbíral v dospělém věku, ale se sourozenci /okolními, ne s tím mým, tam je specifická situace/ to vidím spíš na přísloví "po přízni řízni", nejpozději u dědictví. Prakticky mi udivuje, že jen na základě toho, že se dvě nebo více dětí narodí stejným rodičům, očekává, že budou stejní, budou kamarádi, pomůžou si atd. Děti mám jen dvě, ale už teď je naprosto jasné, jak je každé naprosto odlišné, přestože mají stejné rodiče, stejnou výchovu i stejné možnosti. Jestli se budou nebo nebudou stýkat v dospělosti, je mi naprosto fuk.