Jendo, my si děti pořídili s manželem pro sebe, pro radost, ale bereme je jako dvě oddělené bytosti. Jestli se budou nebo nebudou v dospělosti stýkat, je mi opravdu jedno. Přeji si, aby byli úspěšní, samostatní a spokojení každý za sebe. Pokud se budou vyhledávat, je to jejich věc, já je k tomu rozhodně nutit nebudu resp. je nebudu zatěžovat očekáváním, že tu musí být jeden pro druhého a pomáhát si z hlediska pokrevnosti.
Manžel se se svým bratrem potká jednou, maximálně dvakrát do roka, když rodiče slaví narozeniny, nevidím v tom nic divného, nemají si moc říct, mají odlišný způsob života. Já to mám jinak, dělám svému postiženému bratrovi opatrovníka, ale je to moje dobrovolná aktivita, nikdo to po mně nikdy nevyžadoval ani to automaticky nikdo nepředpokládal, že se toho ujmu.