"Že mne (se navzájem) blízcí nenechají ve štychu.
Že přátelé nepodrazí.
Že lidé, co jim na sobě záleží, udělají správné věci."

jenomže co když má každý jinou definici toho, co je "nechat ve štychu", "podrazit" a "udělat správnou věc"?

Když budu dejme tomu Tvoje sestra a přijdeš za mnou, že potřebuješ půjčit na barák, a já Ti řeknu, že Ti nepůjčím, nechala jsem Tě ve štychu nebo ne?

Z mého pohledu ne (ty peníze třeba nemám nebo je potřebuji na něco jiného nebo si chci nechat rezervu pro sebe), z Tvého třeba ano (takto blízcí příbuzní by si přece měli pomáhat).

Nebo babička, která není ochotná pravidelně hlídat, a dcera má pocit, že to potřebuje a očekává to od ní. Nechala ji ta babička ve štychu nebo ne? Já myslím, že ne (jako "ve štychu" bych vnímala, když slíbí, že přijde, ale nepřijde, případně odmítne pomoc při překotném odjezdu do porodnice), ale ta dcera si může myslet opak.

Nebo budu Tvoje kamarádka a potkám Tvého manžela, jak se líbá s jinou. Co je "správná věc", říct Ti to nebo ne? Jsou lidi, co by kamarádku nenáviděli, kdyby věděla a neřekla, jsou lidi, co ji budou nenávidět, když řekne. A co teď s tím?