Tyhle stavy mám touhle dobou každoročně. Podzim, zkracující se dny, pošmourno... Myšlenky na bytí i nebytí, hledání smyslu... Takže to chce trošku máknout a najít si něco, na co se budeš těšit a ten smysl ti to bude dávat. Mít volno, čas pro sebe, čas na něco hezkého... Na lidi, nebo bez lidí, podle nálady a naturelu. Pořád se na něco těšit, i třeba malého, maličkatého. Vypadnout ze stereotypu, dělat něco jiného než pořád děláš.
Já kdybych v každé fázi života neměla něco co mě těší, tak už asi nejsem. Tak se zamysli, co by tě mohlo zajímat, bavit a nabíjet a jdi do toho. A pak zase od toho a do něčeho jiného. Lidi jsou taky hodně důležití - mít někoho hodného, koho zajímáš a záleží mu na tobě. Ale musíš to vracet.