"Pořád nějak nechápu, co je špatného, že se bez toho druhého obejdu. Koneckonců, co je větší poklona než to, že bych mohla být jinde a jinak, ale jsem tu dobrovolně, protože chci být zrovna s TEBOU.

Navíc mít na sobě někoho závislého je svým způsobem dusivý závazek. To, že je tady ten druhý dobrovolně je o tolik příjemnější pocit. "

Přesně tak.

Ale mám pocit, že jako všecko, i tohle se dá vykládat různými způsoby - tím, který myslíme pravděpodobně my dvě (tj. že s tímto člověkem nejsem proto, že bych jiným způsobem neměla šanci, ale proto, že je mi s ním dobře, a z toho plyne i to, že si vycházíme VZÁJEMNĚ nějak vstříc), ale i tak, že "když nebudeš ty, bude jinej, tudíž ti nemusím vycházet vstříc v ničem", což občas asi myslívají odpůrci tohoto názoru.