Zlatou náušnici v kapse kraťasů v sekáči, vyhozeného krásného zakrslého králíka, který v lidské náruči blaženě usínal a který miloval koupání, měšec na pohmat plný mincí a bankovek.
A kostičku ze stavebnice, která mě strašila i po letech. Mívala jsem jako dítě krabici s barevnými dřevěnými kostkami. Jednoho dne jsem si tak doma skládala kostky do krabice přesně podle obrázku na jejím dně a zjistila jsem, že jedna kostka přebývá. Kde se vzala, tu se vzala. Do krabice k ostatním se nevešla, skutečně přebývala. Nikdy se mi nepodařilo zjistit, jak se v mém pokojíku najednou ocitla.