Grainne,

já si myslím, že je to úplně legitimní a sympatická volba (stejně tak jako bych za legitimní považovala workoholika, kterej si CHCE hodně dopřát a proto taky hodně maká).

Za základ považuju, že ten člověk tu volbu udělal VĚDOMĚ a je s ní smířenej včetně těch aspektů, který by někdo jinej mohl považovat za negativní.

Tj. jako Ty píšeš - nevadí mi, že nemám všechny poslední vymoženosti, protože mi to dává svobodu a ta je pro mě cenná a "nemít sušičku" je pro mě za to přijatelná cena.

Stejně tak jako workoholik, kterej CHCE mít barák se všema těma vymoženostma, a pojímá to tak, že "mně nevadí pracovat, pracuju rád, sice mám málo času, ale rád přijdu do perfektně zařízenýho baráku, kterej mi uklidí uklízečka, a přes zimu si zaletím na Maledivy, a za to mi to stojí."

Těžce snáším akorát "křížence" toho obojího, kteří udělají tu volbu, ale pak "zapomenou", že to byla volba, a skuhrají na ty následky.

(týká se jen lidí, kteří tu volbu MUŽOU reálně udělat, a uvědomuji si, že to nejsou zdaleka všichni)