Neznámá, tohle jsem vždycky vnímala jinak - naše kočky byly v domě coby koťata nějakou dobu po tom, co jsme si je donesli, pak jsme je nechávali čím dál víc venku, v kůlnách měly různé pelíšky se senem, misky s jídlem a vodou na dvorku. Občas také přišly (spíš přišli, měli jsme většinou kocoury) domů "na návštěvu", pomazlily se, prospaly na křesle, ale přála jsem jim svobodný život, po sousedních zahradách, střechách a plotech. Připadalo by mi jako omezování, kdyby byly jen doma, i když důsledkem volného pohybu bylo někdy to, že se zatoulaly, nebo možná předčasně zahynuly. Byli to naši parťáci, ne hračka.