Já jsem se k nějakýmu čtenářskýmu deníku dostala až v 9.třídě, kdy jsem změnila školu. Do té doby jsme ho ve škole nepsali, škola ho nepotřebovala, nevyžadovala, a já koukala jako puk, co to po mně nová škola vlastně chce. Chtěli tři knížky, něco jsem sesmolila, prý to bylo blbě, ale nikdo ni nevysvětlil, "wo co go". Protože nová skola nejak nemohla pochopit, že v 9.třídě fak netuším, co po mně chtějí. A taky psát čtenářský deník stylem "hlavní postava = Lojza", "sloh = román" jsem považovala za totální pitomost. Když jsem přišla na to, "wo co teda jako go", tak jsem za důležitý považovala obsah, případně nějaké rozumné citáty, protože nad obsahem jsem si časem vzpomněla, co a jak, když jsem to stejně četla. Opisování čtenářáku je nesmysl, pokud dítě tu knížku stejně nečetlo.