takhle popsané to zní jako idylka
u nás nasněžilo jen na čepice na autech, zbytek roztál... po cestě už nebylo po sněhu ani památky...
zimu ráda nemám, beru na milost jen podobné chvilky, jako jsi popsala, případně posezení u krbu, s grogem v ruce koukat z okna ven na zasněženou krajinu, jsem ochotná podniknout jednu až dvě procházky, pokud je sníh a jasno a to měkké ticho a klid - na závěr ale musí čekat punč nebo aspoň svařák
ale co miluju, když jedu ráno autem (už vyhřátým, okna čistá) a projíždím lesem a kolem je všechno bílé a nehybné, pomalu svítá... to jsem nejblíže k tomu uvěřit v Boha