mne pripada jako maximalni rouhani vubec se zamýšlet nad vzhledem deti, natož nahlas....clovek ma byt rad, ze se mu vubec narodily a ze jsou zdrave, kdyz jini takove stesti nemeli, ze by meli deti - a meli je zdrave

ano, tak nějak to mám. Zdravotní handicap dětí mě mrzí - ale existují mnohem horší věci a já si každý den říkám, jaké mám štěstí, když mám zdravé a živé děti, které jsou navíc i hezké. Možná existují i krásnější děti ale popravdě, ty mě nezajímají. Pamatuji si dodnes, jak jsem se kdysi dozvěděla o jedné spolužačce: "mami X. je tak strašně krásná.... ona je úplně nádherná, já vůbec nechápu, jak někdo tak krásný může být tak zlý"....