1) dcera je podle mě lehce nadprůměrně hezká.
2) postavu má průměrnou, není tlustá, ale štíhlá taky ne.
3) má problematickou povahu
4) to, že to všechno vím, neznamená, že ji nemám ráda (mám a moc), že jí to denně vykládám (naopak vytrvale ji chválím, sama si moc nevěří a to mě štve tím spíš, že jsem přesvědčená, že je opravdu hezká), jen si prostě uvědomuju, že ve světě jsou některé věci znevýhodnění a mrzí mě, že mé dítě je znevýhodněné. Ne kvůli mě, ale kvůli mému dítěti, které s tím musí žít a bolest mého dítěte je i mojí bolestí.