Jo, popisuješ to přesně. Já to bydlení kladně hodnotím až zpětně, tehdy mi vadilo, že můj dětský pokoj měl 27m a stropy vysoké k pěti metrům, přišlo mi to neútulné a hrozně jsem toužila, aby mi rodiče nechali pokoj pro služku, který jsme využívali jako kumbál. Měl jen 8m, s oknem do dvora, ten mi přišel jako hezká zašívárna, ale nedali mi ho. Ovšem po návštěvě sestřenic v paneláku, kde na těch osmi metrech bydlely dvě, jsem uznala, že si radši ponechám svůj pokoj. Starožitný nábytek s vyřezávanýma prackama jsem nesnášela, byl moc tmavý a denně se na něm musel utřít prach, já dávám přednost světlým a hladkým věcem.