Kat,
není v mé hlavě. Tyhle věci do školky nepatří. Jako prodej plyšáčků je asi o něco nátlakovější, než plakát a kasička v šatně, ale obě tyhle formy jsou špatně.
Protože vždycky je tam nějaká forma nátlaku PŘES DÍTĚ. A to dítě se v tom plácá, mezi tím, co říkala pančelka a co říkají rodiče, ale přitom je v podstatě bezmocný, čeká teda, jestli z rodiče "vypadne ta dvacka" (a z mého pohledu je jedno, jestli škemrá o dvacku na plyšáčka nebo o dvacku jako takovou). A ta dvacka jde na nějaký teoretický účel - to dítě toho není účastno (pochybuju, že u plyšáčka si děti s ním radostně hrají u vědomí, že za plyšáčka se jiným dětem kopají studny) - proto když už charita, tak bych chtěla, aby to dítě VIDĚLO, na co se přispívá (a ne, fotku z Afriky nepovažuju za důkaz) - viz. ta návštěva domova důchodců nebo útulku nebo jánevímčeho.
Já vím, že to zní jako protiřečení, ale školka má být výchovná / vzdělávací instituce, tak bych od ní očekávala něco jiného než "prodej hrnců".

Já nevím, jestli si jako učitelka uvědomuješ, jak moc máš na děti vliv. Já jsem pár let učila, mnohem větší a méně tvárnější děti a někdy to bylo až děsivé - když jsem si uvědomila, co všechno ode mě - vesměs nevědomky - přebírají. Je to veliká zodpovědnost.