Oliverko, já třeba doma pomáhala dost - úklid, nádobí, prádlo, něco při vaření, menší nákup apod., můj brácha taky...ale na druhou stranu, jelikož mamka byla doma, tak v podstatě nikdy jsme nemuseli být sami doma, nepotřebovali jsme nosit klíče od bytu, nemuseli jsme se sami budit a vypravovat apod... přesto z nás obou vyrostli normální samostatní lidé, schopní se o sebe postarat...i ten náš se postupně osamostatňuje, ačkoli jsem tady občas byla označována jako úzkostlivá a hyperprotektivní matka
- a jak tak koukám, tak tu hranici cca 11 let, co se tu dost často zmiňuje, nakonec celkem dává bez toho, že by se nějak výrazně odlišoval od vrstevníků...sem tam k něčemu dozraje později, ale dojde k tomu taky...a klasika - u nás pomáhá, když to prostě fakt jinak nejde - když teď jezdím do práce jinam, na druhou stranu, než on a navíc začínám dřív, tak už prostě musí ráno jezdit sám...ale začal postupně nejdřív na jaře jezdit ze školy a teď jsme k tomu přidali i ranní cestu...z domu vycházíme společně, tam není potřeba, aby se vypravoval úplně sám...stejně tak jsme vždycky někdo doma, tak nemusí moc často být sám, spíš třeba jsme teď jeli v klidu s manželem na nákup do Globusu a dali jsme si tam rovnou i oběd, zatímco on zůstal už v klidu doma...ale předcházelo tomu to, že jednou byla fakt nutnost a musel chvíli doma počkat sám...tak pak zjistil, že to zvládne, zvlášť když má mobil, to ten čas najednou utíká úplně jinak, že...