V dobrém závidím všem, co mají akční a užívající 70ti a víceleté rodiče.
U nás je to blbé, otec je v ID už od 55, nyní 64, po transplantaci, CMP a totálně bez života, na prášcích a kvůli tomu i máma, které je 60 sotva jede. Táta nás všechny jen terorizuje, deptá, vše se točí kolem něj a bohužel mamka neumí bouchnout do stolu. Je to těžké, já jsem víceméně dál, byť ho taky někdy hlídám, když mamka jede na dovolenou, ale máma s bráchou si fakt užívají. Je to děs.
Tchýňka samostatná v domácnosti, hygieně, ale třeba co se týká doktorů musí se s ní jezdit a poslední dobou je toho víc a víc, moc toho neujde. DO 73 relativně v poho, nyní nic moc, má otevřenou nohu (bérce), po zlomenině bederního obratle, léků na týden jak já na rok. není o co stát. Ted jsme nedávno řešili s manželem, že jsme se těšili na to až děti budou větší a starosti s nemocnými rodiči, jež se chvoají hůř jak ty děti, nám dávají zabrat daleko víc.