Já to tak nevnímala, že něco nebylo. My neměli nic. Mně svým způsobem nic nechybělo, protože jsem si neuměla představit ty věci mít. A vlastně ani jsem nevěděla, že by mi něco chybělo. Já si ale fakt pamatuju dokonalou chuť mandarinek. Měla jsem jich v dětství pár kusů. Ale s nostalgií vzpomínám na čokoládu, co jsem dostala v 1. třídě od jedné zdravotní sestřičky v nemocnici, kde jsem byla kvůli vnitřnímu zranění od otce. Byla v bílozeleném obale, na něm bylo staré auto, jakoby kočár, a byla to nugátová pochoutka. A mně děsně moc chutnala.