Me pripada, ze nebylo furt neco: vlozky, toaletak, ovoce, orechy, hezky obleceni, boty, latky... furt se neco shanelo, furt se na neco stala fronta. Neslo jit jen tak do obchodu a koupit si televizi, kolo, auto, nahradni dily na auto, stavebni material, pracku... furt bylo neco na poradnik, porad neco pod pultem, s necim se smelilo, veci byly ze znamosti, cely to bylo hrozne nedustojny. Z NDR se "pasovaly" boty, z Madarska obleceni, gramofonovy desky z Jugosky (pokud se tam nekdo dostal) nebo se shanely na ruznych burzach. My jsme nemeli az do roku 1985 telefon a i potom to byla dvoulinka (nebo jak se tomu rikalo, proste jsme ji meli spolecnou s nekym a kdyz volal on, tak my jsme nemohli). Volat jsem chodila do budky, zas si tam clovek ve fronte pekne pokecal. Volat mezimesto slo jenom z posty, do ciziny jsem na postu chodila jeste roky po revoluci.