Já si to až tak nepamatuju, v r. 89 mi bylo deset. Ale hlad jsme neměli, jen to bylo asi takové jednotvárné. Musela jsem hned po škole mazat pro mlíko v pytlíku a pro chleba, tuším, že čerstvý se ani nevozil každý den. Bydleli jsme na vesnici, takže jsme měli slepice, králíky (nesnáším doteď), prase. Myslím, že se neprodávaly hadry ani houbičky na nádobí, tak nám u dřezu viselo ledasco - kousek starýho trička atp.
Před pár lety v zimě jsem jela přes Králíky a na náměstí jsem šla do obchodu OvoZel. Jakmile jsem otevřela dveře, ucítila jsem vůni z dětství - brambory, zelí, ovoce, fakt úplný retro. A koupila jsem tam ty nejlepší španělské pomeranče - obrovské, sladké a šťavnaté, a taky česká jablka. Zajímalo by mne, jestli tam ten obchod ještě je, bylo to jako zjevení :)
Jsem ráda, že už jsme jinde