Greto, bylo to fakt hrozný. Moje maminka je stratég a organizátor, ale tam vyloženě ztratila nervy.(nedivím se) Tatínek do té doby jezdíval 1x za 14 dní po okreskách za rodiči, se na to od počátku necítil. Ale oba se nechali unést možností. Cestou tam jsme dostala horečky (angína zřejmě) a proležela 4 dny ve stanu, když jsem se vzpamatovala, byl vyhlášen fakultativní výlet do Dubrovníku(takže jsem ho zřejmě viděla nerozstřílený, bohužel si to nepamatuji) a tam jsme to navalili do policejního auta (táta jel na červenou). Tatínka odvezli a nás nechali na krajnici, kde ve vyprahlém trávníku běhaly ještěrky. Pak jsme to asi nějak přežili do konce (byli jsme tam s tátovým bratrem, který nám půjčil) a dojeli s nabořeným autem do Tábora(tam už se na nás vysral i strýček), kde to auto chcíplo definitivně. A pak spláceli dluhy.

Ještě dnes se mi o tom zdává.

Z druhé strany než došlo k tomu střetu, moje super úžasná máma navázala družbu se srbským stanem vedle nás, ochutnala viňak a my děti grilovaná kuřata

Ó, díky, vypsala jsem se z traumatu