Věřím, že když jsou lidi srovnaní sami se sebou, dokážou i poměrně dlouhou dobu žít v páru a mít z toho radost, Mí tcháni jsou spolu 70 let a někdy je dávám za příklad absolutního vztahu, protože je na nich furt vidět, jak se mají rádi.
Oni měli podobné nastavení priorit, stejnou profesi, společné koníčky, žádné mindráky a vždycky vůli se domluvit.

Dneska už přemýšlejí stejně, přeju jim to a je mi jasný, že tohle jsem v osudu tedy neměla.
Kdyby mě neodešel manžel, idealisticky si myslím, že bychom to "životem kalení" taky dali, ale čert ví.

Na lásku, jakože "on kráčí a já spálím všechny mosty a bude to ráj na zemi" tak na tu nevěřím, na spolupráci, blízkost, úctu a vzájemnost jo.