Já si "práci na vztahu" představuji jako potlačení vlastního sobectví.
Nejjednodušší a nejpohodlnější je žít sám, podle svého, na nikoho se neohlížet a nikomu se nepřizpůsobovat.
Z velké lásky se člověk celkem ochotně přizpůsobí, jak kvůli vlastním dětem, tak kvůli milovanému partnerovi.
Vůči dětem láska obvykle nevyprchá, navíc děti vyrostou a opustí domov.
S partnerem je nutné koexistovat dlouhodobě, což je náročné a když vyprchá prvotní velká láska (zamilovanost), pro řadu lidí je asi těžké vztah udržet k oboustranné spokojenosti.