Ano věřím, asi mám štěstí, ale mám toho kolem sebe dost. Proč to často nefunguje? To nevím. Chce to určité duševní nastavení a asi to začíná už výběrem protějšku. Podle mě tam musí být to, že spolu dokáží být i kamarádi, ne jen milenci. Poznala jsem spoustu párů, kde jsem si nedovedla představit, že dokážou být jen tak přátelé a nebyla z nich cítit právě taková ta vnitřní spokojenost, a to i když to byly velmi dlouhodobé vztahy, ale převládal tam prostě spíš ten stereotyp. A asi to chce i tu víru ve význam lásky na celý život, aby jeden věděl, proč mu stojí za to, vynakládat nějaké úsilí, protože ona to holt vždycky není procházka růžovým sadem.