Mně se to líbilo opravdu hodně. Mám ráda filmy o svobodě. Ducha i těla. Nezdálo se mi, že by z učitelek dělali krávy. Naopak. Každý tam měl ke svému jednání a chování určité motivace. Navíc ve filmu nejde ukázat všechno. Byl by pak nekonečně dlouhý. Takže něco může působit jako vytržené. Z kontextu.
Líbila se mi i hlavní představitelka. Působila vesele, neohroženě a nezlomeně. Navzdory všemu. I ta herečka se mi líbila. Tělocvikář taky. I otec. Jen ředitelka se mi nelíbila, ale ta se mi nelíbila nikdy.
Líbilo se mi to celkově. Všechny ty myšlenky co tam byly. Bylo jich tam hodně. Pak byla ještě debata. I s psychiatrem. Ale tu už jsem neviděla. Zato jsem pak ve 168 hodin viděla zase ty ženy, co se furt omlouvají. Hezky to navazovalo. Na tuhletu hru. Byl to hezký ženský večer. I mému muži se to líbilo. Ale asi si o ženách ten večer myslel divné věci. No, já jsem se mu tedy neomluvila.