Peppo,
záleží na dítěti... moje dcera byla ve dvanácti poměrně zdatná v tom, že věděla, co chce a proč to chce či nechce - a já jsem zjistila, že když to nechám na ní, tak to dopadne dobře, když jí naopak do něčeho tlačím (i třeba kvůli tomu, že já mám představu, že by to bylo prospěšnější mým způsobem), tak ten výsledek je nevalný, nebo vysloveně špatný.
Ve vaší situaci, kdy bych měla podezření že za nechutí jet nejsou uváděné důvody (neumím lyžovat, vypadám blbě), ale nějaké vztahové záležitosti, zkusila bych s ní probrat jak to teda je doopravdy a jestli je v tomhle případě dobré řešení nechat si ujít lyžák a možnost spřátelit se s někým jiným.
Pokud tam je varianta, že ty jiné holky nejsou kompatibilní (z toho co vidím, tak se v těch třídách obvykle objeví pár "barbín", které řeší značkové hadry, a sexuální zkušenosti a podobně - a pak tam je skupina holek, které na tyhle věci nejsou - a buď se skupiny nemísí - lepší varianta - nebo ta barbínová skupina různě ponižuje a šikanuje tu druhou skupinu). Pokud v té třídě je nějaké takovéhle rozvrstvení, tak bych dceru nenutila být s tou druhou skupinou. Neskamarádí se - spíš naopak, bude z toho nějaká mrzutost.
A upřímně - jsou lidi, s kterýma se já taky kamarádit nechci a nevidím důvod, proč bych s nima měla jezdit na dovolenou... I když se třeba jako kolegové stýkáme a formálně spolu vycházíme, tak jsem ráda, že volný čas s nimi trávit nemusím....