Tak mně přijde, že když jsou ve vztahu jak tatínek, tak maminka, tak prostě i ten puberťák má tak nějak vyrovnanou výchovu. U nás to tedy na rozvod není, ale nějaké krize už taky, za těch skoro 20 let co jsme spolu, proběhly. Tyto se nám podařilo přežít a troufám si říct, že možná i posílily náš vztah (i když toto záleží z jakého úhlu pohledu se to vezme) a byť mi naše starší pubertální dítě strašně strašně leze často na nervy, tak bych ho tátovi jen tak nepředala kdybych v té situaci byla. Jsou každý jiný a ve spoustě věcech si neporozumí - starší dítě je více podobné mně ve stejném věku a občas mu dělám "obhájce" před tatínkem, který jako ambiciózní, snaživý, soutěživý... nechápe, že našemu dítku je to v těchto letech šuma fuk to či ono. Sama bych se rozhodně bez nadprůměrného platu, jisté práce, skvělého zázemí v rodičích do rozvodu nehnala. Mám děti ve věku 12. - 16. let a vidím, jak se oba musíme otáčet, abychom zaplatili vše, co je potřeba a ještě, aby zbylo na obleční, obutí, léky... pro nás rodiče. Popis zakladatelky mi nepřipadá, že by jejich vztah byl tak špatný, že by ještě nešel zachránit.