Se sestrou jsme měly v pubertě pokojík cca 11m2. Stačil, stejně nejdřív začala jezdit na internát ona, pak i já. A pokojík byl příjemnější než původní - sice velký, ale zároveň se jednalo o průchoďák z ložnice rodičů do kuchyně. Takže jsme vyměnily prostor za soukromí.

Nějakou dobu jsme bydleli s manželem dva v garsonce ( pravda 35m2), pak panelákových 78m2 - klidně bych zůstala, ale byt byl velmi blbě prostorově řešený a i když jsme společně s architektem vymysleli rekonstrukci, tak moc prostoru se nenahnalo.

Teď máme 160 m2, občas nadávám na úklid, ale pár metrů navíc bych brala - větší šatna a větší technická místnost, do které bych přestěhovala pračku a sušičku.

Zase máme spíž a manžel pracovnu ( bývá dost často doma na HO, potřebuje klid). Určitě bychom zvládli bydlet i v bývalém bytě, ale teď je to příjemnější, pohodlnější a prostornější.