110m2 + půda jako úložný prostor + garáž.
cca 10 let jsme žili v 82m2 vč. sklepní kóje se dvěma malými dětmi a musím říct, že toto bych už realizovat opravdu nechtěla a ve věku našich dětí (12 a 16 už vůbec ne). Z bytu se postupně stávalo skladiště, kde se dalo se něco plánovalo ukládat... Děti měly společný pokoj, jídelna byla malá a v kuchyni byl problém uvařit větší oběd. Koupelna byla bez oken... Miluju uklizeno a na bytě to pořádně nešlo. Prostě byt no
Na domečku má každý svůj pokoj, místnosti nejsou kdovíjak velké, prostě tak akorát pro naše potřeby; máme dvě WC, tudíž má člověk na své potřeby klid a je to na pohodu i ráno, kdy všichni vstáváme ve stejný čas
Miluju náš kuchyňoobývák, což je největší místnost v domě - defakto celé přízemí - mám velkou kuchyňskou linku, kde můžeme klidně všichni něco kutit a dá se říct, že si nepřekážíme. Je prostor pro velký jídelní stůl se 6 židlemi, místo pro velkou knihovnu... Hlavně si cením těch úložných prostor, to je to, co nám bydlení výrazně zpříjemňuje. Navíc, u domu máme byť malou, tak svoji zahrádku, kam si člověk může jít, kdy se mu zachce a v podstatě v čem se mu zachce, mohu tam relaxovat, rýpat se v zemi když mám tu potřebu...
Mám kamarádku, která má také tři děti a také manžela doktora, také jsou hodně sportovně založení a také žijí v podobné velikosti bytu jako vy a tam téměř není prostor k pohnutí (pro návštěvu) a stav uklizenosti (jasně dle mých měřítek) jsem tam ještě nikdy nezažila, prostě na počet lidí malý a přeplácaný prostor a co vím, tak min. jí to začíná dost vadit, protože se po ní chce, aby uklízela a ona nemá kam; nemá místo pro svoje věci, 3 velcí kluci v jedné místnosti...
Nicméně chápu, že každý máme jiné potřeby.