Já jsem v různých etapách života obývala různě velké prostory a se všemi jsem se tak nějak popasovala. Za co jsem teda byla vděčná byl můj vlastní pokoj od mých 14 let. To mi přijde docela důležité, hlavně pro dospívající. Aby se mohli separovat od protivných dospělých. Ale já mám velkou potřebu soukromí a osobní svobody, což každý mít nemusí.
Já jsem třeba vždy měla, a mám i v současnosti, malou kuchyň. Nevadí mi to a vařím ráda i na malém prostoru.
Teď žiji v malém domku a libuju si, že je na starší a stará kolena tak akorát velký. Moc lidí se tam nevejde, takže návštěvy jezdí jen na návštěvy.
A ještě - čím menší prostor, tím méně krámů a zbytečností. Nejhorší jsou různé sklepy, půdy, stodoly apod.