Tak mě to nechávalo v klidu,asi to bylo i tím,že i za socíku jsem jako dítě s máti celkem dost cestovala,protože měla dráhu zdarma - takže spacím vlakem z Moravy do německa xkrát,taky jsem tam byly na koupací dovče u baltu, letecky k soc.mořím taky nebyl problém,lodí i vč. spaní jsme např. pluli po Dunaji a přitom návštěva např. Budapešti,nejednou...
A pak,když jsem pracovala,měla jsem i takové známé,kdy mi pomohli vyřídit doložku do švýcarska,ale tenkrát jsem se na to vybodla a rdši jsem letěla tehdy s bud.manželem na dovču k moři do rumunska, byly jsme spolu i v Jugoslávii s CKM, takže já žádný renonc z té doby opravdu nepocituji.
V r.1993 jsme podnikli s dětma první cestu na ZAPAD, k vídni do velké zoo,dnes už bohužel neexistuje,ale že bych tam měla pocit ze sednutí si na zadek,tak to nee,prostě normál