Moje přání v dětství se dost měnila, v tomto smyslu se mi splnilo spíš povolání o kterém snila v mém dětství moje babička, která chtěla abych byla lékařka nebo právnička Já sama (bez vlivu babičky, která tehdy už nežila) jsem se pro práva rozhodla až asi v šestnácti nebo sedmnácti letech. Ta dětská přání byla různě chvilková, např. švadlena (na to absolutně nejsem dost pečlivá), farmaceut (představovala jsem si to míchání mastiček a lektvarů vzadu v lékárně, co už se dnes skoro neprovozuje), taky chvíli jsem tvrdila, že budu studovat matfyz (ani nevím, jestli jsem měl představu, co bych v takovém případě pak asi mohla dělat) ... Na gympl jsem šla s tím, že bych potom snad šla na farmacii na VŠ, což padlo v prváku po zjištění, že už středoškolská chemie je pro mě těžko pochopitelná. Pak jsem uvažovala o žurnalistice, ale vyhrála ta práva a nijak nelituju, asi jsem si o moc lépe nemohla vybrat. Možná snad mohla být lepší VŚE, ale tam jsem neměla krátce po 1989 vlastně ani představu, k čemu je taková škola dobrá