pro mně je úlevné "už by mně nikde nechtěli", takže odpadá to lidské soupeření a soutěžení o to, komu "se prodat", abych mohla (pro kohosi) podávat ty výkony.

Těsně okolo padesátky mě potkal parádní kolaps, už druhý, psychika a vyčerpání. Od tý doby se mám víc a víc ráda.
Taky se mi splnil celoživotní sen...a pořád to vnímám trochu rozechvěle a nevěřícně, já mám svýho vlastního koně...

Takže za mně dobrý, půl tuny terapie, k tomu pár doplňků stravy, no AD, těch už se sice asi nezbavím, ale což. Nemůžu alkohol, ale klidně propařím noc v "rokáči" a klidně se na oblíknu do legín s cvočkama.