Zkušenost mám vlastní z dětství. Prostě se to stává. Vrozená pupeční kýla a v necelých 7 letech zazlobilo i pravé tříslo. Dělali to najednou. Nejhorší bylo být týden v nemocnici bez rodičů a bez návštěv, zato se zlou zdravotní sestrou, která mi vyhrožovala, že jestli budu brečet, budu mít teplotu a rodiče neuvidím o to déle.
Po třetím porodu se mi udělala na druhém třísle a to už dělali jen laparoskopicky (žasnu, jak můžou lékaři vůbec tu síťku někam tímto způsobem všít). Ráno nástup, dopo operace, vyspat se a zase domů. Tentokrát bych bývala týdenní dovolenou od rodiny uvítala, zvlášť když ve Vysočanech byli všichni tak milí a vtipní, ale vykopli mě z nemocnice dřív, než jsem si stihla užít chvilku klidu :))
Zatímco v 80.letech se fakt řezalo a rozchodit se po operaci bolelo (stehy táhly), teď nebolelo nic, ty pidijizvičky nejsou patrné a rekonvalescence je daleko rychlejší. A u dětí s jejich neskutečnou regenerační schopností to bude ještě lepší. Bude to znít divně, ale radši bych, kdyby moje nejmladší měla teď podstoupit operací kýly místo protivných neštovic, které právě prodělává.