Ještě k tomu "předstírám, že jsem dementní" - já si nemůžu pomoct, ale v tom, jak se to tu popisuje, nevidím "předstírání dementnosti", ale spíš poctivé uznání, že tomu fakt nerozumím, a jednání s náležitou pokorou (ale nikoli ponížeností) podle toho.

Což mi připadá naprosto na místě a logický, a vtírá se mi myšlenka, že jestliže toto někdo vnímá jako "dělám ze sebe dementa", tak jak pak vystupuje, když má pocit, že ze sebe dementa nedělá?