Kudlo,
to se blbě vysvětluje. Není to jen v obepnutých kalhotách (historie mužského odívání je kapitola sama pro sebe), ale v celkové vizáži, chování, gestech, chůzi, postoji... Kluci mi často přijdou jako takoví bezpohlavní slaďouši. Přitom vím, že třeba osmdesátky byly v tomhle taky zběsilé, ale teď to vnímám jinak. Jako by se rozdíly v pohlavích nějak víc stíraly. Zdá se mi, že je míň maskulinních kluků a femininních holek. Nejsem nadšená ani z androgynních modelů a modelek, které na mě zírají v prodejnách z plakátů. Jako by svět směřoval k tomu, že každý může být tím, kým právě chce být. Pro mě je žena prostě žena a muž je muž, lhostejno, jestli heterosexuál, bisexuál, transsexuál. Nevyhraněnost v sebepojetí/sebeprezentaci je pro mě matoucí.