Bůh ví, co je správný a co to ovlivní v budoucnu.. a zda šlo o nás nebo o ty děti.

to nikdo dopředu neví, já jsem si to tak nějak dělala sama, asi touhou po dokonalosti, - a určitě mne málo chválili a tak, to je takové to, s čím se v dospělosti normální člověk vypořádá, ale přesto jsem prostě čas neměla pro obživu a hrozně mne to týralo.

Ale protože jsem to doma úplně neměla, tak jsem chtěla být nadmatka. Až jsem časem zjistila, že ta moje maminka pro nás vlastně tím, jak nestíhala, udělala naprosté maximum, co udělat mohla.
Vychovala pár poměrně samostatných osob...

Takže ten důsledek vlastně není tak špatný a maminka si ten nedostatek času statečně vykompenzovala na vnoučatech, jen já jsem si vyrobila ty stihomamy a psychické problémy.

Dneska jsou kluci dospělí a když se o tom bavíme, tak to naprosto chápou a ještě mi říkají věci, které tu psát nechci, ale jsem za ně šťastná. Mně ten vlak ujel, oni ten dojem nemají, prý jsem byla, kde mne potřebovali. Mám z toho radost.

Takže možná, že bábovka na stole od maminky nebude tak podstatná nebo ani to maminčino nebo babiččino cukroví.