Nebe a jeho tělesa jsou tak přirozenou součástí mého života, že jsem o tom vlastně nikdy nepřemýšlela. Na denní i noční nebe se dívám velmi, velmi často. Mám nebe moc ráda. Je krásné a proměnlivé. Ale neberu ho nijak vědecky. Spíš esteticky. Je součástí přírody, kterou miluju. Takže vlastně pořád tak nějak vím, v jaké fázi je Měsíc, jak běží Slunce, kde jsou jaké světové strany, planety, v kolik lítá družice. Vidím to, i cítím to. Nemám ráda nízkou oblačnost a inverzi, protože nevidím ... Nebe. A trpím.